Martin Ødegaard: Dobré věci přicházejí k těm, kteří čekají 

11teamsports byl v Londýně s Martinem Ødegaardem na focení kolekce Nike Mad Ready Pack a při této příležitosti udělal magazín VERSUS s Martinem rozhovor. Pokud si chceš přečíst originální znění rozhovoru, najdeš ho na stránkách VERSUS.

Příběh MØ opravdu dokazuje, že trpělivost růže přináší. 

Jak moc se může život změnit za 10 let? Zeptejte se Martina Ødegaarda; řekl by, že hodně. 

Píše se rok 2024 a dnes - v deštivém čtvrtečním odpoledni na předměstí Londýna - se naše cesty setkávají, abychom si vyslechli jeho příběh. Když si začínáme povídat, cítím nesmírnou důvěrnost, jako bych ho znal už léta. Pak si uvědomím, že svým způsobem ano; my všichni. 

Norsko je proslulé svými příběhy a před necelými deseti lety v Drammenu začínal patnáctiletý chlapec svůj vlastní příběh - příběh, který navždy změní jeho život. Byl to hrdina z rodného města, který se stal světovým “wonderkidem”, a nikdo - ani on sám - nemohl předvídat, co bude následovat. Celý svět čekal na to, kam se Martin Ødegaard vydá. Mnozí měli zájem, ale byl to nakonec Real Madrid, kdo mu předložil nabídku, která se prostě nedala odmítnout. 

Ale nikdy to není tak jednoduché, že? 

Příběh zázračného dítěte může být někdy opravdu nelítostný; fotbalový svět na to často zapomíná. Už tak je stěhování z domova dost těžké, natož přes celý kontinent, jako teenager, do největšího klubu na světě, s miliony očí pevně upřených na vás – na v podstatě začínajícího fotbalistu, který ještě není připraven plně se rozletět. Taková byla Martinova realita a mnozí ho v mžiku odepsali ještě dřív, než zaschl inkoust. On si mezitím psal svůj vlastní příběh podle svých vlastních podmínek. 

Z toho plyne ponaučení. Fotbal má tendenci zapomínat na člověka, který se za hráčem skrývá. Každou sezónu se scéna připravuje znovu: více zápasů, více očí, větší tlak. Poučit se z neúspěchu není snadné, natož když jsou vaše chyby pod drobnohledem milionů lidí. Přiblížit se této realitě jako dospělý je těžké; jako teenager je to dvojnásobný úkol. 

U Martina jsme sledovali, jak se z chlapce stává muž, viděli jsme jeho vzestupy i pády - zkoušky a útrapy desetileté cesty, ze které se můžeme všichni poučit. Je to příběh o houževnatosti, vytrvalosti a důkaz, že trpělivost je ctnost. Odstoupil, aby viděl širší souvislosti, a v době, kdy jeho kariéra vstupuje do plného rozkvětu, konečně dostává květiny, které si zaslouží - vede klub i zemi do nové éry s úspěchem na dohled. 

A tak se znovu ptám: jak moc se může život změnit za 10 let? 

VERSUS s Martinem hovořil na focení kolekce Nike Mad Ready s 11teamsports o jeho cestě, překážkách, které překonal, a roli lídra na největší světové scéně. 

Nike Mad Ready Pack

VERSUS: Jak se máš? 
Martin Ødegaard: Jsem v pořádku. Nemůžu si stěžovat. Vždycky je to dobré. 

Je důležité poznat vás jako člověka, stejně jako vás, hráče. Kdybys měl sám sebe popsat jednou větou, jaká by to byla?
To je docela těžké. Myslím, že jsem klidný, pohodový člověk – někdo, kdo má blízko ke svým blízkým.   

A jak se to promítá na hřišti? 
Myslím, že na hřiště vkládám hodně ze své osobnosti. Ale zároveň se to, co vidíte na hřišti, liší od toho, jaký jsem mimo něj. Myslím, že na hřišti je vidět mnohem víc agrese. Celkově jsem ale klidný člověk. Myslím, že dobře zvládám situace pod tlakem a vždy se snažím dělat správná rozhodnutí. Takže si myslím, že toho využívám dobrým způsobem. 

Byli během tvé kariéry, ale i před ní, nějací lidé ve fotbale i mimo něj, kteří z tebe udělali člověka a hráče, jakým jsi dnes?   
Je mnoho lidí, kteří mi pomohli stát se tím, kým jsem dnes: samozřejmě rodina, trenéři a spoluhráči. Hodně jsem se toho naučil od nejrůznějších lidí a snažím se vždy od lidí kolem sebe pochytit jakékoliv znalosti a zkušenosti. Díky tomu jsem se stal tím, kým jsem dnes. 

Když jsi poprvé prorazil, stal jsi se středem pozornosti a lidé k tobě začali vázat vysoká očekávání. Jak jste se přizpůsobil tak velké životní změně?   
V tu chvíli to pro mě byl dost velký krok. Víte, bylo mi teprve patnáct, když jsem začal hrát v Norsku a pak i za národní tým, takže všechna ta pozornost byla pro můj život velkou změnou. Jeden den jsem chodil do školy a dělal všechny normální věci, a pak jsem najednou byl všude. Ale myslím, že jsem se s tím vypořádal dobrým způsobem, prostě jsem se soustředil na to, co je pro mě důležité: tvrdě pracovat a užívat si fotbal. Tak jsem se s tím vyrovnal.   

Řekl bys, že to formovalo člověka, kterým jsi dnes? 
Ano, myslím, že ano. Myslím, že jsem toho hodně prožil. Jsem ještě docela mladý, ale myslím, že jsem za tu dobu získal spoustu zkušeností. Po celou dobu jsem zažil vzestupy i pády, ale rozhodně mi to pomohlo stát se tím, kým jsem dnes. 

Mnozí říkali, že v osmnácti letech to pro tebe byl rozhodující okamžik. Mám však pocit, že vaše kariéra to vyvrátila a ukázala, že trpělivost růže přináší. Jak jste se vypořádal s očekáváními, která na vás byla kladena před vaším působením v Arsenalu? 
Ano, myslím, že jak říkáte, lidé o mně mluvili už od mládí. Když jsem pak odešel do Madridu, byla to pro všechny velká věc. A pak jsem najednou byl v Nizozemsku a byl jsem nikdo. Všichni si mysleli, že půjdu jen dolů a dolů a dolů. Takže si myslím, že to k fotbalu patří; je hodně reakční, jestli se to tak dá říct. Když hrajete dobře, jste nejlepší na světě, když ne, jste nejhorší. Nic mezi tím není. Já se s tím prostě snažím vyrovnat v dobrém a dívat se na to svýma očima a očima lidí kolem sebe. Naslouchám lidem, kteří pro mě něco znamenají, svým trenérům. A myslím, že to je prostě můj způsob, jak se s tím vyrovnat. Prostě se soustředit na sebe, na dobré a správné lidi – a přitom tvrdě pracovat.   

Od svého příchodu do severního Londýna jste si velmi dobře přišel na své. Jste mladý kapitán, který spolupracuje s mladým manažerem Mikelem, a pro klub i zemi jste ústřední postavou dvou rozvíjejících se projektů. Co to pro vás znamená a jak vzrušující je to pro vaši kariéru?   
To, co se děje – jak tady, tak v národním týmu – je moc hezké. Než jsem přestoupil, boss [Mikel] mi řekl, co všechno chce s klubem udělat, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem sem přišel; chtěl jsem být toho součástí. Když se mnou mluvil o svém plánu pro tým, pro klub i pro sebe, cítil jsem, že je to správný krok. Od svého příchodu jsem více než šťastný a mám radost z toho, co jako klub děláme. 

Jako kapitán svou roli rozšiřujete i mimo klub. Jaký je to pocit být tak klíčovou součástí kultury, která je tak vášnivá na hřišti i mimo něj a také na tribunách? 
Myslím, že mi klub prostě vyhovuje díky kultuře, kterou jsme tu vybudovali, a všemu, co společně děláme: fanouškům, hráčům i zaměstnancům. Všichni jsou teď tak pohromadě a myslím, že to je jedna z klíčových věcí našeho úspěchu. Proto se nám tak daří. Atmosféra kolem klubu a na stadionu je neuvěřitelná. Je to prostě něco, co děláme společně, a myslím, že je důležité, aby to tak zůstalo. Všichni kolem klubu jsou důležití a musí se cítit důležití.  
 
Když jste se poprvé připojil, bylo to v době covidové pandemie, kdy byly stadiony prázdné. Nyní je však atmosféra opět nejlepší. Vypadá to, že vás fanoušci přijali, jako byste se v severním Londýně narodili a vyrostli. Jaký je to pocit nazývat toto místo domovem a jak důležití byli fanoušci pro znovuzrození klubu? 
Ano, myslím, že fanoušci jsou pro nás velmi důležití. Jak říkáte, když jsem sem přišel, bylo to tu uzavřené, nebyli tu žádní fanoušci. Fanoušci nám toho tolik dávají a hrát tam bez energie a vášně, kterou přinášejí, bylo smutné. Teď jsme viděli, hlavně v posledních několika zápasech, jak moc nám dávají energii a sílu, abychom pořád pokračovali a tlačili na pilu. Takže ano, je to úžasný pocit hrát tam pokaždé a mít takovou podporu. Cítím se tu jako doma. Je to zvláštní pocit a něco, co neberu jako samozřejmost. 

Arsenal je známý tím, že produkuje velké talenty, a blízká i vzdálená budoucnost klubu vypadá tak zářivě. Jak pečujete o úspěch svůj i svých blízkých a jaké zkušenosti jste si odnesl, které byste mohl předat budoucím lídrům klubu?   
Jedním z našich hlavních cílů je vyhrávat trofeje, a toho chceme dosáhnout. Arsenal je klub, který by měl být na vrcholu, a tam chceme být všichni. Takže za tím se teď všichni ženeme. To je náš velký sen a o to se snažíme. Máme spoustu mladých hráčů, kteří se stále zlepšují, takže ano, je to skvělé znamení pro budoucnost klubu. I když jsme mladý tým, máme zkušenosti a všichni hráči toho už hodně zažili. Je radost s nimi hrát, jsou neuvěřitelní. Doufejme, že společně dosáhneme opravdu dobrých věcí. 

Je to historický klub s historickými hráči, z nichž mnozí jsou kapitány: Tony Adams, Patrick Viera a nyní i vy. Být kapitánem vám nabízí ještě větší šanci zanechat v klubu odkaz. Jak byste chtěl, aby se na vás za dvacet let vzpomínalo? 
Chci, aby se na mě vzpomínalo kvůli zisku trofejí, samozřejmě. To je můj cíl. To chceme všichni. Takže to je pro mě to hlavní. Ale doufám, že si mě lidé budou pamatovat také jako dobrého hráče, dobrého člověka a dobrého vůdce. 

Hrajete více fotbalu než kdy jindy, což s sebou někdy nese problémy jak fyzické, tak psychické. Zvenčí to mnozí smetou ze stolu, ale já si myslím, že je v tom něco víc. Jak tyto výzvy zvládáte? 
Myslím, že v první řadě máme štěstí. Žijeme svůj sen a hrajeme každý týden fotbal na největší světové scéně. Já mám to štěstí, že můžu dělat všechny tyto věci, takže si nerad stěžuji. Miluju fotbal a ano, někdy to může být trochu zmatené, když je toho hodně a je to trochu bláznivé. Někdy to bude těžké a člověk bude unavený a tak, ale jo, člověk se s tím prostě musí vyrovnat a tlačit dál. 

A co děláš mimo hřiště, aby ses odreagoval? 
Úplně normální věci: Netflix, PlayStation, znáte to. Když netrénuju nebo nehraju, snažím se na fotbal moc nemyslet, protože je toho pořád hodně, a když nepracuju, rád dělám věci jinak. Rád jsem doma s přáteli nebo s rodinou.   

Mimo hřiště je móda jednou z věcí, kterou hráči přijímají jako způsob sebevyjádření, a nedávno jsme tě viděli na londýnském týdnu módy s Bukayem Sakou. Jak se zapojujete do této stránky hry? 
No, abych byl upřímný, pro mě osobně to vždycky nebyla velká věc. Moje rodina se vždycky zajímala o módu, rodiče dokonce měli vlastní obchod. Bylo super být u toho s Bukayem a skvěle jsme si to užili.   

Jako hráč máte úspěchy často úzce spojené s působením na hřišti. Je ale něco mimo fotbal, na co jsi hrdý a o čem máš málokdy příležitost mluvit? 
To je dobrá otázka. Řekl bych, že na svůj vztah k lidem kolem sebe. Mám spoustu stejných přátel, jako když jsem vyrůstal, a vztah, který mám s bratrem, se sestrami, s lidmi kolem sebe. To je v životě nejdůležitější. Takže ano, je to něco, na co jsem hrdý. 

Martin Ødegaard nosí kopačky z kolekce Nike 'Mad Ready', které jsou nyní k dispozici v 11teamsports. 

Nike Mad Ready Pack